Jdi na obsah Jdi na menu
 


Komu vadí vlk

3. 11. 2015

Respekt 43/2015


Zabitá šelma u Máchova jezera ukazuje, jak se Češi sžívají s predátory

Předminulé úterý se Pavel Jankech rozhodl využít slunného říjnového rána a vyrazil – letos možná naposledy – na houby. Na Českolipsku žije celý život, šel tedy najisto a borovicový les nedaleko vísky Brenná ho nezklamal. V momentě, kdy do košíku ukládal další dokonalý hřib, jej do nosu praštil mimořádně silný zápach. Následoval stopu až na nedaleký kopeček – a na jeho vršku košík vzrušením málem upustil. V jehličí tam mezi stromy ležela mohutná šedobílá mršina. Chundelatá srst zvířete byla zplihlá a na břiše, kde zřejmě krvácelo, ji už zhusta ovládali červi, přesto pan Jankech coby dlouholetý myslivec nepochyboval. "Vypadalo to jako vlk," vypráví smutně šedesátník. Záměnu se psem vyloučil kvůli hrubší srsti a široké lebce, navíc dobře věděl, že se vlci v oblasti nedávno po letech zase objevili – a také že jsou přísně chránění. Na místo tedy přivolal ochránce přírody a spustil tak vůbec první pátrání tohoto druhu, jaké kdy Česko zažilo.

První v zemi

Pavel Jankech do té doby viděl vlka pouze v zoologické zahradě. Právě ve svém rodišti, konkrétně v okolí městečka Doksy, k tomu měl nicméně v poslední době teoreticky příležitost i ve volné přírodě. Stejně jako v celém Česku tu sice byli vlci koncem 19. století vybiti, právě v Máchově kraji se ale vloni pomocí fotopastí poprvé podařilo prokázat, že potomci někdejších predátorů ke zdejší krajině pocítili dostatečnou důvěru na to, aby se tu opět zkusili usadit. Lesnaté území bývalého vojenského újezdu si podle ekologů v roce 2014 vybrala jako svůj nový domov dvojice vlků, kteří se sem zatoulali z německé Lužice. "Nížinatým charakterem i lány borovic ta krajina Lužici připomíná, navíc je tu čeká bohatě prostřený stůl v podobě jelenů, daňků, muflonů či divokých prasat," vysvětluje situaci Miroslav Kutal, expert na velké šelmy z Hnutí Duha.
Vloni zachytily fotopasti u páru z Kokořínska i tři nově narozená mláďata a několik potomků podle všeho přibylo i letos na jaře. Jde o docela zásadní zprávu – v celém Česku se celkový počet vlků aktuálně odhaduje asi na deset kusů. V první vlně se do Česka začali vracet v půlce devadesátých let, kdy přicházeli ze Slovenska. Do pár let však všichni zmizeli – buď šli dál, nebo je zdejší střelci vybili. Znovu si sem troufli až právě před třemi lety z Lužice. Vlci, kteří dnes křižují české lesy a nepatří ke zmiňované smečce, se tu zatím zřejmě nerozmnožují. Podle ekologů se v honbě za vhodným partnerem i teritoriem toulají krajinou (za den ujdou i šedesát kilometrů), kromě Beskyd se letos objevili třeba na Šumavě nebo v Podyjí. Smečka z Českolipska je však pro budoucnost těchto šelem v Česku největší nadějí, a právě proto zdejší ochranáři napjatě čekají, zda laboratorní testy, jež mají být hotové do konce měsíce, potvrdí, zda šlo v případě nalezené šelmy skutečně o vlka. Rovněž napoví, jak vlk zemřel a jestli šlo o některého z kokořínských vlčích rodičů, či jejich potomků. Pokud se potvrdí, že vlka zabil člověk, nebude to první takový případ v novodobé historii Česka – ve zmiňovaných Beskydech v devadesátých letech zmizelo asi dvacet vlků. "Nikdy se sice žádné tělo nenašlo, o řadě z nich se ale domníváme, že byli zabiti," vzpomíná Kutal. K ochranářům se tehdy přes kontakty mezi místními dostalo i několik fotografií zastřelených kusů. "Indicie vedly k několika myslivcům," říká Kutal. Mršina na Českolipsku by tedy byla vůbec prvním tělem zabitého vlka, které ochranáři – i policie – v novodobé české historii získali.

Pátrání po střele

I přes přítomnost těla však bude hledání vysvětlení, jak zvíře skonalo – a kdo na tom má případný podíl –, docela oříšek. Mezi jeho smrtí a 6. říjnem, kdy ho pan Jankech v lese objevil, uběhl podle předběžných odhadů asi týden a příroda už si tělo začala brát zpět. Přesto bylo zřetelné, že šelma měla ránu v podbřišku a krev odtud stekla na nohy. Definitivní příčinu úmrtí musí potvrdit pitva, znalci přivolaní na místo však momentálně pracují se dvěma teoriemi – buď byl zastřelen, nebo jej srazilo auto. "Kdyby mu kůži roztrhlo auto, musela by to být taková rána, že by už neutekl, na místě by ho to zabilo," myslí si Ladislav Pořízek, ředitel Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, kde bylo zvíře nalezeno. V době, kdy šelma zemřela, už navíc začala jelení říje a byl úplněk – což v překladu znamená "ideální podmínky pro hon".
Na místě ani ve tkáni zvířete se zatím nenašla žádná kulka, což dohledání případného pachatele dále komplikuje. Zvíře se našlo na pozemku Vojenských lesů a statků ČR (VLS) – a právě jeho zaměstnanci jsou jediní, kdo zde má právo k honitbě. Že by měl prst na spoušti někdo z jejich řad, však VLS odmítají. "To je vyloučeno," říká mluvčí Jan Sotona a dodává, že "v novodobé historii neevidujeme jediný případ nelegálního zastřelení kriticky ohroženého živočišného druhu zaměstnancem podniku." Právě VLS navíc v Ralsku iniciovaly národní program návratu zubra do volné přírody, a kdyby vyšlo najevo, že někdo z firmy vlka přece jen zastřelil, přišel by dotyčný podle Sotony okamžitě o místo. Na VLS nesází ani ochranář Pořízek. "Zatímco v jiných honitbách někdy bývají porušována pravidla lovu, jako že střelci míří rovnou z aut, zvěř osvětlují a konzumují alkohol, u VLS se nám to ještě nikdy nestalo," říká ekolog.
Je tu ale ještě jedna podivnost: poloha i místo, kde zvíře leželo. Asi deset metrů od něj se našly stopy krve, zvíře však mělo vůči rudé čáře nohy do protisměru – těsně před smrtí by se tedy muselo z jakéhosi důvodu úplně otočit. Nohy mělo položené vedle těla. "Skoro to vypadá, jako by tu v klidu usnul nějaký pejsek. Takhle si ale umírající šelma nelehá," kroutí hlavou Pořízkův kolega ze správy CHKO, zoolog Petr Lumpe. "Po zranění bývá spíš stočená do klubíčka." Navíc si trpící zvíře spíš zaleze do houští a nezůstává v otevřeném remízku na kopci. Možné tedy je i to, že vlk zemřel někde úplně jinde a vystresovaný pachatel ho u Brenné jen vyklopil (houbař ho ostatně našel kousek od sjízdné lesní cesty). Případný střelec by měl dobrý důvod k hledání úkrytu – vlk je v Česku přísně chráněný druh a za jeho úmyslné zabití by mohl vyfasovat až tři roky vězení a dvoumilionovou pokutu.

Bok po boku

Ať už vyšetřování dopadne jakkoli, nalezení mrtvé šelmy už teď ukázalo podstatný posun v tom, jak Češi vlky vnímají. Lidé v okolí Máchova jezera s nimi žijí už třetí rok, najít tu však někoho, kdo by z nich měl strach nebo kdo by se ze smrti jednoho z členů smečky veřejně radoval, je skoro nemožné. Když jejich přítomnost v okolí před třemi roky fotopasti potvrdily, starosta Zákup, pod které Brenná spadá, sice nijak nejásal, nebil ale ani na poplach. "Několik občanů nám sem volalo, zda je nyní bezpečné do lesa chodit," vzpomíná starosta Radek Lípa. Všechny prý ale uklidňoval, že vlk je mimořádně plaché zvíře, a proto prakticky nemají šanci na něj narazit. On sám coby absolvent lesnické fakulty chodí do zdejších houštin se psem den co den a ještě nikdy vlka nespatřil. "Vlci tu byli vždycky, teď sice sto let ne, ale to nevadí – musíme se naučit s nimi zase žít," říká mladý muž v khaki triku a kalhotách. A že by se tu přemnožil, prý také nevěří. "Bývalý újezd křižují cyklostezky, je tu plno chatařů, houbařů a sběračů borůvek. Jeho chuť tady zůstat bude přirozeně regulovat turistický ruch," dodává Lípa.
Zjistit, jak hodnotí tříleté soužití s vlky přímo v Brenné, komplikuje hustý déšť i načasování. Osmdesátihlavá vesnice slouží hlavně chatařům a v pracovní den není venku ani noha. Po několika pokusech dozvonit se u těch pár domků, kde se kouří z komína, konečně na konci vsi otevírá přátelská penzistka. "Bydlím tu sedmdesát let a do lesa chodím odmala," pokyvuje Jana Chládková. Že se tu vlci pohybují, slyšela v televizi, vášnivá sběratelka borůvek a hub je však sama nikdy neviděla. "Chodí hlavně v noci a jsou plaší, na člověka jen tak nezaútočí." A byť jí na dvoře běhá několik slepic a u sousedů mají stádo ovcí, neslyšela prý zatím ani o žádné škodě na domácích zvířatech. O nedávno zastřeleném zvířeti se doslechla také ve zprávách. "Chudák, bylo mi ho líto. Musel bejt krásnej," krčí rameny paní Chládková.
Pakliže tady u někoho vlci vyvolali vlnu nevole, byli to myslivci. "Nadávají, že je to škodná, že zvěř bude opatrnější a bude se hůř lovit," pokyvuje hlavou předseda okresního mysliveckého spolku v České Lípě Petr Lípa. "Žádný slušný myslivec by ale vlka nikdy nestřelil," myslí si Lípa. "Do přírody patří, bere si hlavně slabší kusy, je to v podstatě taková zdravotnická policie. Vlk za měsíc sežere maximálně devadesát kil masa. To nás nezabije."
Podle znalce zdejší vlčí scény Miroslava Kutala reakce v okolí Brenné dobře ilustrují obrat, jejž česká společnost ve vztahu k vlkům opsala. "Samozřejmě existují stále lidé – často právě myslivci –, kteří si myslí, že mají na zvěř výsadní právo, a vlky, ale třeba i rysy, dál pytlačí," říká Kutal. Podle jeho zkušeností nicméně přibývá těch, kdo rozumí tomu, že vlci jsou v české krajině doma a jsou tu coby regulátor přemnožené zvěře (a tím například coby ochránce stromů) potřeba. "Když se v devadesátých letech v Beskydech objevili vlci, rušily se některé dětské tábory," vzpomíná ekolog. "Dnes se čím dál víc lidí hlásí na jejich sledování s ‚vlčími hlídkami‘, s větším pochopením referují i média," říká Kutal. Že je k vlkům teď společnost vstřícnější, navíc prokazují i zákony na jejich obranu – v devadesátých letech se zpřísnila jejich legislativní ochrana a od roku 2000 platí, že pokud někomu zabijí hospodářské zvíře, dostane dotyčný od státu odškodné.
O to, zda se vlci se v Česku budou dál rozšiřovat, se hraje i v laboratořích České zemědělské univerzity, kde zkoumají ostatky nalezené mršiny. A minimálně Kutal s kolegy doufá, že vyvrátí hlavně úhyn člena zatím jediného páru, který se v Česku rozhodl zabydlet. "Vlci vracejí do české přírody divoký element," vysvětluje svoji fascinaci Kutal. "Připomínají, že se kolem nás dějí i věci, které se nedají předvídat. Vracejí nám pokoru." Návrat vlků po více než sto letech ale především naznačuje sílu, se kterou je zdejší příroda schopna se sama obnovovat.

WWW. RESPEKT. CZ/AUDIO

Máchův kraj je zatím jediné místo v Česku, kde se vlk prokazatelně odvážil rozmnožit.

 

LUCIE KAVANOVÁ