Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlk obecný iberský (Canis lupus signaus)

14. 1. 2012

  

Canis lupus signatus  

(vlk obecný iberský)

04.jpg
 
Zdroj: oficiální Španělský web vlka iberského, TV dokument Vlčí hory
 
Poddruh vlka iberského popsal na Iberském poloostrově Angel Cabrera v roce 1907 jako Canis lupus signatus na základě některých fyzických vlastností (zejména bílé skvrny na lících a značek na předních nohou) . Nicméně nedávné přezkoumání tyto znaky neověřilo a navrhuje zahrnout iberskéko vlka do poddruhu Canis Lupus Lupus (vlka obecného). Toto zkoumání  také ukázalo, že může dojít  ke křížení s italskou populací vlků v Pyrenejích. Přesto má Iberská populace vlků stále své typické, nesporné charakteristické fyzické i povahové rysy.
 
Domovem vlka iberského je Španělsko. Koncem 19.století se vlkům dařilo a jejich populace byla rozšířena téměř po celém území Španělska. Dnes tato legenda přežívá „pouze“ v horách severního Španělska a to zejména na středu severní Ibérie, ve světě zelených luk a listnatých lesů, též nazývanými  Vlčími hory. Nejnižší stav populace těchto vlků byl kolem roku 1970. Důvodem bylo jejich pronásledování, lovení a trávení člověkem - hospodářem. Vlk a člověk byli odjakživa potravními konkurenty, navíc člověk jako hospodář chtěl mít bezpečné pastviny pro svoje stáda a tak neváhal vlka bezohledně hubit všemi možnými způsoby. Naštěstí v těchto letech začíná vylidňování venkova a poslední roztroušené smečky jsou ušetřeny před pravděpodobným vymícením, tak jako se tomu bohužel stalo jinde v Evropě. Můžou tak začít obývat „novou“, člověkem opuštěnou vegetaci, která se stává jejich novým útočištěm a zdrojem potravy. Dochází tím v této době k obnově populace, nicméně nijak dramaticky.
 
 
01.jpg
 
 
V letech 1987 – 1988 si nechal Ústav pro ochranu přírody udělat studii, podle které vlci obývali území o velikosti zhruba 100.000km2. A to zejména v severozápadní části země (většina v provinciích Haliči, jižní části Asturias a Cantabria, severní polovině Kastilie a León, La Rioja a Baskicku). Plus dvě izolovaná jádra v jižní polovině Španělska a to v provincii Extremadura a Sierra Morena. 90% Španělské populace je soustředěno v provinciích Castilla – León a Galicie. Severní populaci se v této době dařilo, kdežto dvěma jižním skupinám hrozilo vyhynutí.
Sčítání z roku 2001 odhaduje stav vlků na 500-650 kusů obývajících území o celkové rozloze 140000km2. Vlci zde jsou ohroženi přirozenými faktory jako ostatní druhy: úrazy, hladovění, boj s ostatními vlky. Pak tu mohou být nemoci (vzteklina, psinka, svrab, …) mohou být nebezpečné hlavně pro malé a izolované skupiny.
 
Hlavním a největším důsledkem úmrtnosti je jako v jinde na Světě lidská činnost spojená s pytláctvím, myslivostí a fragmentací krajiny. Na Pyrenejském poloostrově je lov povolen ve dvou Španělských provinciích (Castilla a León a Galicie). Pytláctví tvoří nejméně 40% z celkové úmrtnosti a může dosáhnout až 80% v některých oblastech. Pytláctví je hlavním důvodem omezování prosperity vlků iberských.
 
Staří keltové ho nazývali duchem bouře a ani dnes o jeho pověsti obávaného lovce není pochyb. V horách žijí vlci celá staletí. Poutníci vyprávěli historky o krvežíznivých útocích, ze kterých vznikali pověry. Mlha a noc byli příčinou spojování tohoto zvířete s ďáblem. Lidé věřili, že pouhým vyslovením jeho jména vlky přivolají, proto si vymysleli na sedmdesát různých jmen, kterými vlky přezdívali (náš přítel, ten druhý, náš strýček John,…). Ani voda z hor tento odkaz z minulosti nesmyla a tak následkům těchto povídek zde čelí vlci dodnes.
 
 
Původní rozšíření - vyznačeno žlutě

rozsireni.jpg

 

Dnešní rozšíření - vyznačeno hnědou barvou

mapa_espana.jpg

 

Vlk iberský je jedním z nejryzejších, ale zároveň nejohroženějších poddruhů vlka. Podporujeme jeho chov v Olomoucké ZOO, který je řízen EEP (Evropský záchovný program).

adopcni-listina_bez-bydliste_estranky.jpg

 

Video se záběry vlků v Iberských horách. (Zdroj: dokument Vlčí hory).

 

Náhledy fotografií ze složky Vlk obecný iberský